Šumavské sklárny

Díky bohatým zásobám levného palivového dřeva patří k historii Šumavy i výroba skla. Ta je zde zmiňována již v polovině 14. století. Sklářství se rychle rozvíjelo a produkce zdejších skláren se začala prosazovat v Evropě, kde předčila dokonce slavné sklo benátské. Zasloužilo se o to i několik objevů českých sklářů: Přírodovědec a fyzik J. F. Buquoy vynalezl způsob výroby hyalitu – černého a červeného neprůhledného skla, Michal Müller zase přišel na způsob výroby křídového křišťálu. K mohutnému rozvoji sklářství došlo zásluhou Josefa Meyera ve Vimperku a v Lenoře – zdejší čiré sklo platilo za nejkvalitnější v Čechách. Díky velké poptávce postupně vznikaly další huti ve Františkově, v Arnoštově, v Idině údolí a mnohde jinde. Na konci 18. století prý na Šumavě působilo 41 skláren. Dlouhá a úspěšná tradice sklářské výroby v Lenoře skončila až nepovedenou privatizací v 90. letech 20. století.

Nejslavnější šumavskou sklárnou byla huť Klášterský mlýn v Rejštejně, založená roku 1834 proslulou firmou Johann Lötz. Největšího rozkvětu dosáhla na přelomu 19. a 20. století, kdy byl majitelem Maxmilián Spaun – v době vrcholící secese patřilo její luxusní duté sklo k nejlepším a nejžádanějším na světě. Sklárna zanikla roku 1947, avšak její budova byla přemístěna do bavorského Tütlingu, kde slouží dodnes jako skanzen. Kolekci skla z Klášterského mlýna a ze skláren na Vimpersku lze vidět v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, ve Sklářském muzeu v Lenoře nebo v soukromém muzeu v Pasově.

V Německu prý měli o zchátralý objekt sklárny Klášterský mlýn zájem proto, že v jeho trámoví byly údajně ukryty tajné recepty rejštejnských sklářů. Budova sklárny ale nezmizela zcela beze stopy: Na jejím místě najdete dodnes v hlíně barevné střepy a úlomky skloviny z pánví...