Vltavíny jsou v(d)ěčné

Díváš se do nebe a pláčeš pro hvězdu. Víš, že ji nikdy nedostaneš. A pak se jednoho večera podíváš dolů - a tady je - září ti v dlani…..

----

Už nikdy se nepodíváš na oblohu stejnýma očima...

V roce 1787 učinil profesor Karlovy univerzity doktor Josef Mayer objev několika přírodních skel, pro které se časem vžil název vltavíny (či moldavity) podle české řeky Vltavy, v jejíž blízkosti byly první nálezy učiněny (kousek od Týna nad Vltavou). Německý pojem Moldau zavedl roku 1836 první kustod mineralogických sbírek Národního muzea v Praze F. X. M. Zippe).

CML volá lidstvo…

Největší naleziště je při horním povodí Vltavy (mezi Prachaticemi a Trhovými Sviny) zejména na jih a na západ od Českých Budějovic. Oproti tomu tektity nalezené na Moravě se nazývají moravity (celkem logicky), a to převážně ve střední oblasti toku řeky Jihlavy. Další méně významné lokality je možné objevit i v sousedním Rakousku. Přibližně 100 let po objevení vltavínu byly učiněny podobné objevy i na jiných lokalitách ve světě.

Vezmeš si mě ?

Jihočeská naleziště vltavínů se táhnou v širokém pásu směru JV-SZ od Besednice přes Vrábči až k Netolicům a Vodňanům. Nejznámější lokality jsou Besednice, Ločenice, Slávče, Vrábče, Koroseky, Lhenice, Netolice a Radomilice. Vltavíny se však našly i na vzdálenějších místech, například u Veselí nad Lužnicí nebo Soběslavi. Později se vltavíny objevily i na Moravě v okolí Třebíče a ještě později i na jiných místech světa, kromě již zmiňovaného Rakouska také na Filipínách, v Austrálii (filipínity, australity, indočínity javanity, ivority aj.) a dostaly mezinárodní označení tektity (z řec. tektos - tavený).

Kuk na strejdu…

Něco málo o teorii vzniku

Vltavíny zřejmě vznikly při dopadu velkého meteoritu na zemský povrch před téměř 15 mil.let. Vzhledem k extrémně vysoké teplotě a tlaku při výbuchu došlo k roztavení meteoritu i okolních pozemských hornin a vymrštění této taveniny do oblasti jižních Čech a Moravy. Chemickým složením patří mezi křemičitanová skla, tedy hmotu, která v roztaveném stavu rychle ochladla a nevykrystalizovaly z ní žádné minerály. Od skel umělých i sopečných se však liší. Velikost vltavínů bývá jen do několika málo centimetrů a váha průměrně asi 8 gramů (známý je však i exemplář čtvrtkilový). Mívají velice zvláštní vzhled. Někdy mají tvar koulí, tyčinek až po kapky a nepravidelné kusy s opravdu bizarními tvary jako jsou srdce, schoulený ježek, slza atd. atd.. Rovněž jejich povrch je zajímavý. Jejich skulptace - roztřepenost - vznikla chemickou korozí v zemi. Po miliónech let vyleptávala do nich voda jamky, rýhy i krásný hedvábný lesk.
Do této teorie zapadá i teorie vzniku vltavínů ve chvíli vzniku Rieského kráteru, který se nachází mezi Norimberkem, Stuttgartem a Mnichovem a ve kterém se nachází středověké městečko Nördlingen. Celý kráter má oválný tvar připomínající šestiúhelník se zaoblenými tvary. Středem tohoto kráteru prochází tzv. Švábská tektonická linie, která je v jeho západní části velmi dobře patrná. Průměr kráteru je 24 kilometrů. Odhaduje se, že Rieský meteorit měřil v průměru asi 1 kilometr. Podobně jako u jiných míst dopadu není tento kráter v okolí jediný (36 kilometrů na jihozápad se nalézá Steinheimský kráter o průměru 3,8 kilometru, což svědčí o rozpadu jednoho tělesa při průletu atmosférou na dvě, případně o vlétnutí dvou těles do atmosféry). V bezprostřední době po dopadu musela být celá oblast pokryta vltavíny.

V zákopech za 1. vltavínový války…

Jiné teorie také říkají, že samotné vltavíny jsou mimozemského původu, ale že dopadaly v rojích na povrch Země po dlouhé cestě vesmírem.

Kamennej vetřelec…

Tvrdilo se také, že se jedná o skla z pravěkých skláren. To je divný, v jedný sklárně jsem kdysi pracoval a kromě krásnejch sklenic jsem o vltavín nezakopnul .
Nebo jsou vltavíny taveninama vzniklýma při úderu blesku? I to se kdysi tradovalo.
Dále se objevila fantastická hypotéza, že přetavení mohly způsobit trysky raketových motorů mimozemšťanů, přistávajících a startujících v dávných dobách v oblasti jižních Čech. Tuto myšlenku podporoval i nestor české záhadologie, spisovatel dr. Ludvík Souček ve své knize Tušení stínu. Mám rád sci-fi, ale tohle je už trochu hardcore….
Mluvilo se o vltavínech i jako o hmotě vymrštěné z Měsíce, nebo taky o zbytcích ze srážky Země s kometou, s kusem antihmoty, a tak dále a tak dále.
Jisté je jen jedno: vltavíny jsou z geologického hlediska na naší zemi cizí.

Magická krása

Láska na první pohled….

Fascinují nejen svým záhadným původem, ale i krásou zelenavé až hnědavé barvy. Není divu, že se vltavíny brzy staly vyhledávané jako kameny do šperků. Dříve se dokonce brousily, podobně jako drahokamy, do různých tvarů a zasazovaly do drahých kovů. Bylo jich však málo a tak je „podnikaví“ šperkaři začali nahrazovat padělky ze skla. Pouhým okem byly totiž výbrusy z pravých vltavínů k nerozeznání od výbrusů z umělého lahvového skla. Na trhu se objevilo tolik nepravých šperků, že lidé přestali věřit i pravým.
Vltavíny jsou chemicky téměř totožné s jílovitými horninami, ale na rozdíl například od sopečných skel neobsahují téměř žádnou vodu. Vltavínové sklo obsahuje jisté „vady“, a to v podobě vzduchových bublinek, které jsou časté převážně u jihočeských vltavínů. Bublinky bývají drobné, a to řádově jen několik desetin milimetru, ale podařilo se objevit i bubliny přes 1 centimetr dlouhé. Tlak v těchto bublinách je až překvapivě nízký, a sice 19- až 25krát nižší, než je tlak u hladiny moře, což vede k domněnce, že vltavíny vznikly v prostředí, kde panuje nižší tlak (jako například vyšší vrstvy atmosféry). U některých vltavínů jsou dokonce patrné stopy po průletu atmosférou v podobě aerodynamického zaoblení.

Vltavín nad zlato…

Pro štěstí, harmonii a lásku

V posledních letech ale zájem o vltavíny znovu ožil. Nikde jinde na světě se totiž nevyskytují. Podobné sklovité kamínky tzv. tektity z Austrálie, Tasmánie a Indočíny nejsou zdaleka tak krásné. Dnes se však už vltavíny nebrousí, ale do zlata a stříbra se zasazují ve svém přírodním stavu, tak jak byly nalezeny se svou nenapodobitelnou strukturou. Dělají se z nich přívěsky, náušnice, prsteny, manžetové knoflíčky apod. Světový věhlas si získaly, když švýcarská vláda darovala anglické královně Alžbětě II. platinový šperk, v jehož středu byl český vltavín v přírodním stavu obklopený diamanty a černými perlami.
.
Jižní Čechy mají s vltavíny spojenu i (nijak zvlášť rozšířenou) součást svatebního obřadu, kdy mladý ženich dával vltavín nastávající nevěstě jako důkaz hlubokých citů.

Dole v dole….

Kopni si svůj meteorit

Vltavíny se dají najít na polích, pod nimiž leží písčitá vrstva původních sedimentů, kam se dostávají během hluboké orby. Nevýhodou však často je poškození během orby, a tak jsou mnohem cennější nálezy z pískoven, kde je však šance na objev mnohem menší (1 až 3 na metr krychlový). Najít ale vltavín je stále těžší a těžší. Proslulá naleziště v pískovnách u Chlumu nad Malší a u Vrábče jsou dle některých odhadů dnes už téměř vyčerpaná. Ty zbylé povrchové je možno nalézt na polích nejlépe po dešti, protože omyté vodou jsou nejnápadnější. A tak je možno mezi Českým Krumlovem a Kaplicí po vydatném dešti stále potkávat sběratele, jak s pohledem upřeným k zemi pomalu procházejí po polích a nedbají ani nepřízně počasí, ani zákazů jejich těžby.

My dva jsme se hledali..

Oproti tomu existuje i spousta hledačů (kutalů), kteří systematicky vytipované lokality zkrášlujou vytvářením jam běžně několik metrů do hloubky i do šířky. Novodobí permoníci (pro někoho nelegální těžaři) maj tudíž fyzicky náročnej a nebezpečnej koníček a leckdy by se za jejich vybavení nestyděl leckterej z našich dnešních nemnoha horníků.
Jsou to tedy sólo hledači ale i organizované gangy, se kterými majitelé pozemků svádějí marný boj. Zátahy policistů nic neřeší. Hledač musí být chycen při činu, během kopání a s vltavíny v kapse. Jinak mu není možno nic dokázat.

Já, mé druhé já a vltavín…

Kámen snů

Létajícího Čestmíra z vás sice neudělá, ale podle mnohých vltavín vede člověka k tomu, aby se odprostil od tíživých myšlenek, které jsou zabydleny hluboko v nás a nevědomě nás tak zatěžují. Vltavín prý pomáhá dovršit oné nespoutané svobody, které člověk vyžaduje k tomu, aby mohl uskutečnit své sny a touhy. Ovlivňuje svou tajemnou zelenou barvou a když ho na noc přiložíte do bodu mezi obočím, můžete si údajně přivolat věštecké sny. Je také ideální k meditačním a mystickým účelům, protože má značný vliv v oblasti spirituality. A i díky jemu tak můžete objevit vlastní JÁ. Vltavín také harmonizuje organizmus, zvyšuje schopnost koncentrace a dodává člověku energii. Odstraňuje únavu, bolesti hlavy a chrání proti virovým nemocem. Je využíván s oblibou i pro meditace.

Přicházíme v míru...

Sbírky

Největší sbírka vltavínů je umístěna v Národním muzeu v Praze (ČR), další menší sbírky je možné zhlédnout v Moravském zemském muzeu v Brně, v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v lokálním muzeu v Týně nad Vltavou či v muzeu Třebíči, kde je také několik vltavínů.
Mnohé z nich jsou ale umístěny v soukromých sbírkách po celém světě. Odhaduje se, že celkový počet všech spadlých vltavínů je 20 milionů kusů o celkové hmotnosti přibližně 275 tun (jiný zdroj uvádí až 300 tun), a kdyby se podařilo všechny spojit do jednoho, vydalo by to na kouli o průměru 14 metrů (jiný pramen uvádí krychli o straně 11 metrů). Velké množství vltavínů bylo splaveno do řek, byly transportovány a následně pak uloženy v sedimentech, kde byly miliony let naleptávány agresivními přírodními roztoky. Naleptávání nestejně odolného povrchu tektitů pak má za následek různě členitou a hlubokou vrásčitost jednotlivých kousků.

Zakázané ovoce chutná nejlíp….

Největší známý nalezený vltavín na našem území byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu. Průměrná hmotnost českého vltavínu je však pouze 6,7 gramu a u vltavínů objevených na Moravě je průměrná hmotnost rovna 13,5 gramu.

Známka vltavínu….

Vltavín asi nikdy nedosáhne stejné finanční hodnoty jako třeba zlato, síla tohoto kamene je v jeho jedinečnosti a originalitě, v interakci s jeho nálezcem. Tenhle kámen nevypráví krvavou historii hamižnosti a destrukce celých národů.
Na rozdíl od ostatních, vltavín lásku bere i dává……Vltavíny jsou v(d)ěčné