Linecká stezka
25.02.2016
Stezka v různých dobách měnila trasy a různě se větvila, takže se nejednalo z dnešního pohledu o jednu komunikaci, ale o celou síť stezek. Nejstarší trasa, tzv. stará Linecká stezka směřovala od Lince přes Zwettl an der Rodl, Leonfelden, Vyšebrodský průsmyk, Studánky, Vyšší Brod, kde překonávala přes brod Vltavu a odtud, aby se vyhnula obtížně průchodnému vltavskému údolí, stoupala do svahů Českokrumlovské vrchoviny přes osadu Větrná a údolím potoka Branná znovu klesala k Vltavě.[2] V Zátoni přecházela přes brod na pravý břeh řeky Vltavy a pokračovala do Přídolí, kde v první třetině 13. století za Vítka II. stával na Strážném vrchu nad vsí dřevěný hrádek a roku 1231 zde byl založen solný sklad.[5] Odtud severozápadní větev pokračovala na křižovatku se Zlatou stezkou do Netolic (přes Český Krumlov, Boletice, Chvalšiny, Smědeč, Smědeček a kolem Lhenic) a hlavní severovýchodní větev vedla přes Velešín do Doudleb. Směrem na sever pokračovala stezka až do Prahy. Z Leonfeldenu vznikla později odbočka k Frymburku, kde stával dřevěný most přes Vltavu.
V pozdější době vznikla odbočka Linecké cesty nazývaná Kaplická či Cáhlovská stezka, vedoucí z Lince k Cáhlovu (Freistadtu) a odtud přes Dolní Dvořiště, Kaplici, Velešín aDoudleby do Českých Budějovic a dále přes Soběslav a Tábor do Prahy. Proto již v polovině 13. století byla cesta vedoucí Vyšebrodským průsmykem označována jako stará.
Více o Linecké stezce