Schwarzenberský plavební kanál
Výjimečná technická památka je dílem ing. Josefa Rosenauera, lesního inženýra na schwarzenberském panství
Technická památka Schwarzenberský plavební kanál
Na Šumavě je spousta zajímavých památek, a Schwarzenberský plavební kanál je bezesporu jednou z nejzajímavějších. Je to uměle vytvořený vodní kanál spojující jeden z přítoků Studené Vltavy s rakouskou řeku Grosse Mühl. Propojuje úmoří Severního moře a Černého moře. Byl vybudován v letech 1789 až 1822 podle projektu “schwarzenberského“ lesního inženýra Josefa Rosenauera a dostal název právě podle tehdejší rodiny majitelů této části Šumavy, rodu Schwarzenbergů. Důvodem ke stavbě tohoto kanálu bylo umožnit dopravu palivového dříví z nepřístupných oblastí Šumavy až do Vídně. Tento smělý plán neměl ve své době obdoby. Samotný plavební kanál byl postupně budován ve dvou etapách. V první etapě byl v letech 1789–1793 pod vedením autora projektu, lesního inženýra Josefa Rosenauera, vybudován přes 39 km dlouhý, tzv. „starý kanál“, který vedl od ústí potoka Zwettlbach (od řeky Grosse Mühl) až k osadě Jelení Vrchy. Druhá etapa výstavby, „tzv. nový kanál“, proběhla pod vedením inženýrů Falty a Krause (v letech 1821–1822) a prodloužila plavební kanál z Jeleních Vrchů až k Rosenauerově nádrži (916 m n. m.) na úpatí Třístoličníku. Součástí této druhé etapy bylo i vybudování unikátního tunelu (v délce cca 429 m) pod vrchem Plešivec v blízkosti nedaleké osady Jelení Vrchy. Protože k plavení dřeva bylo potřeba zajistit dostatek vody, vznikl i systém napojení 27 šumavských potoků, 3 vodních nádrží a Plešného jezera. Některé části této technické památky byly zrekonstruovány. Jde o cca 11 km dlouhý úsek mezi Jeleními Vrchy a odbočením Želnavského smyku, 1,8 km dlouhý úsek od bavorských hranic po Stocký (Ježový) potok, a úsek dlouhý cca 2,5 km mezi hraničním potokem Ježová/Iglbach a hlavním evropským rozvodím v bývalé osadě Růžový Vrch. Na těchto částech dnes probíhá několikrát do roka ukázkové plavení dříví.
První plavba se uskutečnila 12. dubna 1791. Celková délka kanálu je přibližně 52 km a výškové převýšení je 255 metrů, přičemž dříví ze Šumavy do Vídně bylo možno takto dopravit za pouhých osm dní. Celkem bylo v letech 1793-1892 dopraveno touto cestou ze Šumavy do Vídně něco kolem 8 milionů metrů krychlových dřeva. Plavba po kanálu směrem do Čech (využívající také v r. 1887 vybudovaný Želnavský smyk) trvala až do roku 1961. Plavební kanál měl nesmírný význam pro rozvoj území - založeny obce Nová Pec, Huťský Dvůr, Jelení Vrchy, Stožec, Nové Údolí a další.
Související zajímavosti v okolí:
V rodišti Josefa Rosenauera, obci Chvalšiny, je dnes muzeum zaměřené na tuto jedinečnou technickou památku. Místní muzejní expozice zahrnují přírodu a přírodní památky této části chráněného území, její nynější stav i záměry jejího rozvoje a též historický vývoj obce s kulturními i přírodními zajímavostmi až do současnosti. Největší prostor je pak věnován právě osobě a dílu Josefa Rosenauera. Celý model stavby, dokumenty, obrazy, fotografie, hmotné exponáty a historické předměty dávající ucelený obraz o vzniku, významu a současném stavu plavebního kanálu i jeho okolí. Vše je vhodně doplněno expozicí s tematikou lesnictví a dřevařství na Šumavě.
Milovníci Šumavy, kteří se při svých cestách ke kanálu dostanou, mají jedinečnou možnost poznat historii a funkci stavby a přiblížit si i jejího autora.
Kontakty:
Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách
Chvalšiny 124
tel.: 777 947 383
e-mail: muzeum.chvalsiny@tiscali.cz
Provozní doba:
duben-říjen
neděle, pondělí: zavřeno
úterý - sobota: 13.00 - 16.00
(mimo sezónu po telefonické dohodě)
Zdroj:
Celkový okruh naučné stezky je cca 16 km. Jedná se o nenáročnou trasu, která vede podél kanálu a využít ji mohou i vozíčkáři. Cykloturisté mohou jet téměř po celé délce 44 km dlouhé trasy na Růžový vrch.
Mapa: