Liška obecná - Chytrý démon

Zajímavosti:

Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, v bájích, bajkách i pohádkách. Zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V eskymácké mytologii například vystupuje liška (není však jisté zda obecná nebo spíše polární) v mýtu o stvoření světa, kde chce ponechat vládu tmy, v tom jí zabrání buď zajíc nebo krkavec.

Ve snáři lze najít hned několik lišek a vysvětlení, co to znamená, častá jsou vysvětlení, která nějak souvisí se sexualitou nebo s úspěchem.

V Austrálii je vedena jako extrémně nebezpečný invazivní druh. Lovena i chována pro kožešinu, lovena však je i pro sport (např. ve Velké Británii).

Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, podobně jako pes. Svůj revír v okruhu 6–8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz.

Doupě lišky obecné se skládá z jedné nebo několika vstupních chodeb (vsuků), hlavní chodby a dočasných bočních nor tvořených menší chodbou zakončenou vystlanou komůrkou, přičemž hlavní průchod může dosáhnout délky až 17 m. Noru někdy sdílejí se svišti nebo jezevci, a zatímco jezevci úzkostlivě nory čistí, liška obecná běžně nechává zbytky potravy povalovat okolo nory. Jedna liška má několik nor: jednu hlavní, kde jsou i mláďata, ostatní jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.

Liška je relativně nenáročný všežravec, ale velmi ráda dává přednost tomu, co je snadno ukořistitelné a má vysokou energetickou hodnotu.

Při dočasném přebytku zakládají zásoby. K tomu vyhrabou v měkké půdě asi 10 cm hlubokou jamku, do ní vloží potravu a opět ji zahrabou. Tyto skrýše později nachází pomocí čichu.

Lišky dávají přednost lovu brzy ráno před východem slunce a za soumraku. Pokud loví myším podobnou zvěř, nejprve určí místo výskytu sluchem, pak zaútočí až 5 m dlouhým skokem, v letu kormidlují oháňkou a zvysoka dopadají na kořist. Mršiny typicky požírají jen v pozdních večerních hodinách a v noci. Ukořistěnou potravu intenzívně hájí a jsou ochotny o ni bojovat i se silnějšími predátory. Příležitostně loví i pro zábavu, tedy více, než mohou spotřebovat. Liška obecná nemá ráda chuť krtků, ale chytá je živé a nosí mláďatům na hraní.

Lišky mohou trpět svrabem, vzteklinou a tasemnicí liščí. Svrab a vzteklinu mohou přenést i na hospodářská zvířata a domácí mazlíčky i na člověka. Vzteklina je však v česku pokládána za vymýcenou.

Popis

Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg.

Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje. Oproti tomu břicho a konec ocasu jsou žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestikovaných se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Li%C5%A1ka_obecn%C3%A1_%28%C5%A1elma%29