Horažďovický zámek

Barokní zámek Horažďovice nejdeme ve stejnojmenném městě na Klatovsku, severozápadním směrem asi 16 km od Strakonic.

Ve druhé polovině 13. století převzaly Horažďovice funkce krajského hradu Práchně a zřejmě tehdy vznikla i gotická tvrz, která patřila Bavorům ze Strakonic. Tento rod se také zasloužil o povýšení Horažďovic roku 1292 králem Václavem II. na město.

Historie tohoto místa je velmi zajímavá, nejen architektonicky, např. právě zde při obléhání hradu a města roku 1307 zemřel nástupce Přemyslovců na českém trůnu Rudolf Habsburský.

Ve 14. století Horažďovice drželi převážně páni ze Strakonic, dále v 15. století páni z Hradce, od roku 1458 bratři Jan a Racek z Kocova, kteří hrad přestavěli. V letech 1483 – 1621 patřilo horažďovické panství rodu Švihovských z Rýzmberka, kteří původně gotický hrad přestavěli na barokní zámek. Poslední majitel z rodu Ferdinand Švihovský podpořil volbu Fridricha Falckého českým králem. Po Bělohorské bitvě s ním uprchl za hranice a zemřel ve Francii. Horažďovické panství bylo zkonfiskováno a roku 1622 jej koupil Adam ze Šternberka.

Třicetiletá válka přinesla Horažďovicím zlé časy. Město vyhořelo a bylo vydrancované Švédy. Nový majitel, hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, se rozhodl pro kompletní přestavbu sídla (v níž pokračovali i další páni tohoto rodu až do roku 1692). Autorem přestavby byl italský stavitel Solomini. O samotné přestavbě se mnoho informací nedochovalo, ale patrně tehdy byly zazděny arkády kolem vnitřního nádvoří. Zámek tak získal prakticky svou dnešní podobu včetně své nejcennější části – velkého sálu a kaple.

Horažďovický zámek je komplex patrových budov a budov se zvýšeným přízemím kolem pravoúhlého nádvoří, s nízkou hranolovou věží. Před věží je malý dvůr s renesančními arkádami. V zámecké kapli je dodnes zachována původně raně gotická hradní věž - válcový donjon (šlo většinou o věže obytné, v případě potřeby mohly sloužit i jako věže útočištné, neboli útočné) ze 13. století. Z interiérů zaujme především hodnotný velký sál od Vlacha Salominiho se zrcadlovým stropem a freskovým výjevem bitvy u Vyšehradu zobrazujícím bitvu ze dne 31.10.1420 mezi vojsky císaře Zikmunda a husitskými vojsky (vznik roku 1680). V této bitvě byla vojska Zikmundova poražena a na památku padlých předků ji nechal právě Václav Vojtěch ze Šternberka vytvořit. Pod nástropní freskou je fabion (jedná se o je oblý přechod mezi svislou stěnou a stropem. Povrch se dělá z omítky, uvnitř vyztužuje rákosem, případně dřevem. Velké fabiony se od stěny i stropu oddělují lištou nebo pásem) s vedutami jihočeských měst. Jedná se o Horažďovice, Písek, Tábor, Hlubokou (Frauenberg), Zahájí (Zahen) a České Budějovice. Všechna města jsou zobrazena v době válek o rakouské dědictví za panování Marie Terezie v první polovině 18. století.Dále pak jsou na stěnách fresky zachycující výjevy z válek s Turky v době panování Leopolda I.  Např. Bitva před Vídní z roku 1683 nebo výjevy ze života i umírání vojska té doby v poli – okrádání mrtvých či polní mši. Kolem zámku je nad řekou zahrada z konce 17. století s šestibokým glorietem (ozdobná stavba v zahradě nebo v parku, obvykle zděná, často ze stran otevřená a tím průvětrná, typicky doplněná o sloupové loubí, oproti altánu mívá bohatou sochařskou výzdobu).      

Poslední majitelé panství hrabata Kinští z Vchynic a Tetova, kteří panství koupili roku 1834, žádné větší stavební úpravy zámku již neprováděli.

Z původní tvrze se dochovalo pouze sklepení vytesané do skály a zbytky okrouhlé věže. Obojí je však návštěvníkům nepřístupné.                    

Muzeum města je umístěno v části zámeckého areálu a je rozděleno na zámeckou část, která zahrnuje velký sál s freskovou výzdobou, kapli s barokním oltářem (vznik roku 1680) a nástropní freskou (Povýšení svatého Kříže – 1712), přičemž nejstaršími částmi oltáře jsou postranní skříňky z roku 1691, ostatní části jsou z poloviny 18. Století. Poslední součástí je zámecký pokoj s ukázkou interiéru z 18. století, modrý salonek s freskovou výzdobou a loveckou chodbou.

Ve zbývajících prostorách je expozice s názvem Průvodce dějinami Horažďovicka. Návštěvník se zde seznámí s archeologickými nálezy včetně keltských vykopávek, lidovým uměním a mineralogickým zmapováním okolí Horažďovic. Taky jsou zde vystaveny zbraně a zbroj z 30. leté války, nebo historie židovské komunity v Horažďovicích.

Ve věži zámku probíhají výstavy fotografií z Prácheňska. Horažďovickou raritou je umělý chov perlorodek, který nechali dovézt z Holandska majitelé zámku Jan Bernard a Karel Bernard Rummerskirch. První zmínka o chovu je z roku 1594 a činnost trvala až do konce Druhé světové války.

V prostorách zámku navíc probíhá i oblíbená interaktivní dílna pošumavských řemesel a 1. srpna 2015 se zde v přízemí zámku nově otevřela stálá loutková scéna divadelního spolku Tyjátr Horažďovice. Pravidelně budou páteční loutková představení střídána s přednáškami a doplňkovým programem muzea. Multifunkční sál má kapacitu jednoho sta míst. 

Jak je vidět, současným majitel zámku, město Horažďovice se evidentně snaží, aby v něm bylo živo. Zavítejte sem i vy, samotný zámek i výstavy zde probíhající za to rozhodně stojí.

Tipy na výlet a ubytování

Přímo v Horažďovicích najdete dále Prachatickou bránu, masné krámy nabo kostel sv. Petra a Pavla. U Velkých Hydčic najdete také Rosenauerův mlýn. Navštívit můžete také zříceninu hradu Budětice (Džbán).

Ubytovat se můžete v přímo v Horažďovicích nebo v blízkém okolí v některém z penzionů, kempů, hotelů či apartmánů – vybrat si můžete i z naší nabídky zde.