Tajemná a strašidelná Šumava
Šumavské pralesy jsou nejen tajemné a děsivé, ale dokážou nastavit i svou přívětivější tvář. Stačí se dívat a být obdařen uměním vidět. Překrásné slatě ve spojení s nespoutanou divočinou podněcují lidskou fantazii odnepaměti. Přidáme-li k tomu bájné Kelty nebo jejich předchůdce, Markomany, démony, rusalky, upíry a vlkodlaky, v něž se dříve mezi zdejším obyvatelstvem tolik věřilo, a vynásobíme to bohabojností, kterou se tehdejší obyvatelé Šumavy vyznačovali, bude výsledkem této rovnice naprosto ojedinělý fenomén. Fenomén nových, námi dosud neobjevených světů tajemna. V průsečíku světových záhad, jakým toto pohoří vskutku je, můžeme nahlédnout do netušených hlubin lidských dějin, jejichž taje a zákruty plné otazníků nás nikdy nepřestanou udivovat
-------------
Příběh první
Rajský mlýn na Šumavě – místo hrůzných i zoufalých činů
Na Šumavě najdete spoustu tajemných a záhadných míst. Bohužel některá mají negativní energii spojenou s násilnými událostmi. O jednom takovém jsme psali v článku Proklatý statek Pohádka. I dnes vás seznámíme s místem na Šumavě, které rozhodně nepřineslo štěstí svým obyvatelům. Rajské údolí na říčce Ostružné, nedaleko stejnojmenné vesničky na Klatovsku, nabízí kromě šumavských krás i zastavení na místě s názvem Rajský mlýn. Ten byl zajímavou technickou památkou z poloviny 19. století s kompletně dochovaným mlecím zařízením. A právě zde se před téměř 90 lety odehrála trojnásobná vražda stařenky, 14letého chlapce a 9měsíčního kojence.
V neděli, 1. února roku 1925, mlynář Martin Majdl se svou ženou Marií odešli na mši do kostela. Doma zanechali mlynářovu 65letá matku, která hlídala devítiměsíčního vnoučka Emilka, a s ní také 14letého čeledína Ignáce Jonáše. Když Majdlovi odešli, z nedalekého lesa vyrazil lupič, který se rozhodl vloupat do mlýnice. Narazil však na starou mlynářku a sekerou ji třemi údery zabil. Poté zabil i čeledína a nakonec neušetřil ani plačící dítě. Z chalupy ukradl 3700 korun a mlynářovy boty (přičemž ty své i s jednou ponožkou drze zanechal na místě činu). Peníze z lupu později utratil za nový kabát a lehké dívky. Těla obětí v kalužích krve objevily navrátivší se Majdlová se švagrovou. Mlynář v té chvíli seděl v hospodě, aniž by tušil, jaká tragédie postihla jejich rodinu.
Četníci neprodleně rozjeli pátrání a záhy se našli dva důležití svědci – dvanáctiletí chlapci z Březí, kteří v den vraždy potkali v lese nedaleko mlýna neznámého mladíka a dokázali ho poměrně dobře popsat. V jejich popisu mlynář Majdl poznal mladého muže, jenž se před 14 dny u něj ve mlýně dožadoval práce. Stejnou osobu viděli i další svědci postávat onoho dne v Nemilkově na nádraží.
Velitel četníků v Čachrově si při pročítání policejních zpráv povšiml popisu pachatele jiného trestního činu, který se nápadně shodoval s popisem vraha z Rajského mlýna. Jednalo se o 20letého vyučeného lakýrníka Bedřicha Krásu z České Třebové, který již měl na svědomí pěknou řádku krádeží a dokonce i vloupání do luteráránského mlýna v Dolní Věžnici, kde se svým kumpánem těžce zranili mlynářského syna a služebnou. A tak byl recidivista tři týdny po vraždě (24. února) zatčen v Praze.
Zpočátku lhal, ale nakonec se k činu přiznal. U soudu se ovšem choval velmi cynicky, ale trest smrti nakonec nedostal, protože dle tehdejšími zákony nebyl ještě plnoletý. Dostal necelých 20 let těžkého žaláře. Jaký byl jeho konec, není známo, poslední zpráva o něm pochází z roku 1940 (pět let před uplynutím trestu), kdy se o něj začali zajímat nacisté. Motivem tohoto zájmu byla zřejmě snaha člověka jeho charakteru získat jako konfidenta.
Od oněch událostí, Rajský mlýn jako by postihlo prokletí. Mlynář Martin Majdl se v roce 1953 oběsil (stejně jako jeho otec Jan Majdl v roce 1901)! Paní Majdlová zešílela, a až do své smrti v roce 1975 žila sama na mlýně v dobrovolné izolaci bez kontaktu s okolním světem. Nakonec svůj život ukončila v říčce Pstružné. A protože Majdlovi neměli děti, přešel mlýn dědictvím do majetku příbuzných, kteří jej ale záhy prodali. Lidé se tomuto domu začali vyhýbat obloukem. Objevovaly se zprávy o podivných nevysvětlitelných událostech. Zoufalé výkřiky a zvuky podobné dětskému pláči se prý odtud ozývaly. Není proto překvapením, že stavení dlouhé roky zůstávalo opuštěné a chátralo. I když možnájen o výplody lidské fantazie, Rajský mlýn má do ráje skutečně hodně daleko.
Mlýn byl technickou památkou avšak v první půlce roku 2014 se jeho majitel pustil do destruktivní rekonstrukce a zničil většinu mlýnského zařízení i zařízení pily, krovy i části zděných konstrukcí.
Snad alespoň tak bude zmírněna bolest nastřádaná na tomto místě.
GPS: 49°16'23.093"N, 13°19'46.802"E
Mapa:
Příběh druhý
Proklatý statek Pohádka
Vydejte se s námi po stopách tajemných a nevysvětlitelných jevů a navštivte záhadná místa, kterých je na Šumavě možná víc, než byste čekali. Cestujeme Šumavou a nevyhýbáme se ani jejím temným zákoutím….
Samota s idylickým názvem Pohádka poblíž osady Bradné (u Čachrova) na Klatovsku je původem zemědělská usedlost, v jejíž historii je mnoho temného, pro spoustu lidí znalých zdejší minulosti až strašidelného. Dnes je v žalostném stavu, polorozbořené zbytky budov, okna beze skel, ačkoliv okolní příroda je vskutku takříkajíc pohádková….
Prvními usazenými obyvateli tohoto místa byla rodina Pangerlových, kteří se zde rozhodli hospodařit již v 16. století. Postavili zde postupně celkem tři statky, ovšem časem z nich zbyl pouze ten nejmladší, postavený na počátku 19. století. Říkalo se mu Christlhof, až teprve později mu lidé začali říkat Pohádka. Život tu běžel tempem a zvyky typickými pro tuto část Šumavy, ovšem roku 1828 idyla byla narušena velkým neštěstím. V nedalekém Strážově vypukl požár a shořelo při něm 78 dom, což byly dvě třetiny městečka v té době. A rozezlení obyvatelé hledali viníka jejich neštěstí. Našli ho ve stařeně žijící v chatrči jen malý kousek na dohled od Pohádky, která již tenkrát měla v jejich očích pověst čarodějnice. Zahnali ji na louku, začali ji bít a kamenovat. Než zemřela, stačila samotu i její obyvatele proklít. Její mrtvolu pak strčili do chatrče a tu zbořili. Od té doby se tu již lidem nikdy nežilo dobře.
Poslední z rodu Pangerlových, kteří tu žili, byli po 2. světové válce odsunuti do Německa a na Christlhofu pak již nikdo dlouho nevydržel. Dle kronik tu jedna z obyvatelek přišla o rozum, její muž se oběsil, a jeho duch tu prý dodones obchází (verzí o jejich konci je ale více). Další obyvatelé tu mívali hrozné předtuchy a vidiny a brzy odsud také odešli.
Posledním, nechvalně známým obyvatelem Pohádky byl Ivan Roubal, který zde žil a (možná) i vraždil. Přistěhoval se sem v roce 1991. V té době v již značně rozpadlém stavení plánoval chov jelenů, nakonec však ubytoval v rozlehlém chlévě černá vietnamská prasata, dále si sem pořídil i drůbež a koně. Dle místních byl nenápadný a nebudil žádnou zvláštní pozornost, kromě snad viditelného nože zastrčeného neustále v botě. Až později si všimli jeho krutého chování ke zvířatům a podezřívali ho, že zabil i svého vlastního koně. Zajímavé je, že než se usadil zde, měl tento člověk s divným pohledem téměř čistý trestní rejstřík (v roce 1977 dostal podmínku kvůli účasti na při drobné železniční nehodě, v roce 1982 dostal rok natvrdo za členství v církvi Svědků Jehovových v té době zakázané církvi). Žil tu tři roky a vyrážel odsud na vražedné výpravy. Na půdě měl skrýš pro pašované zbraně, a některé indicie nasvědčují tomu, že přímo zde se i zbavil těl dvou ze svých obětí, které předtím zavraždil.
V březnu roku 1994 byl Roubal v Praze zatčen a v květnu 1999 dostal u soudu trest doživotí za 5 vražd (u dalších 3 nebyla nalezena těla). Ještě dlouho poté se místní ani cizí k Pohádce vůbec neodvážili přiblížit a až po čase se první odvážlivci odhodlali opuštěný Christlhof navštívit. Obavy, že zde objeví ještě něco horšího, než mrtvoly zvířat se sice nepotvrdily, avšak osud tohoto místa zůstává poznamenán hrůzami a tajemstvími. Někdo se pravděpodobně také Pohádku pokusil zapálit, možná aby její prokletí spolu s ní definitivně lehlo popelem. Christlhof byl však uhašen a dál vzbuzuje emoce u každého, kdo se jen trochu zajímá o jeho historii a místní obyvatele. Na celé věci ohledně pobytu Ivana Roubala zde je nejzajímavější právě to, že jeho vražedná řádění se prakticky kryjí s dobou pobytu na Pohádce. Jako by ta stará kletba našla svého hostitele, jako by toto místo ovlivnilo další své obyvatele.
Znáte i vy nějaká další tajemná a záhadná místa na Šumavě ? Podělte se s námi o zážitky, kontaktujte nás !
Mapa:
Zdroj:www.wikipedia.org www.moskyt.net
Zdroj: www.tajemnamista.cz / www.vodnimlyny.cz / www.extrastory.cz / www.wikipedia.org
Příběh třetí
Obří Hrad
Nyní cestujeme Šumavou na místo, které nese název Obří hrad a nachází se v I. zóně Národního parku Šumava. Zhruba 5 km jihovýchodně od Kašperských hor, nedaleko osady Popelná u Nicova ve výšce 1010 m n.m. se setkáváme se zbytky pravěkého a tajemného keltského hradiště.
Na tomto nejvýše položeném hradišti v České republice se dodnes nalézá oblast kamenité půdy obehnané kamenným valem (ovšem víceméně symbolickým) a v její blízkosti také kamenné moře. Objevena byla v roce 1926, ale samotný její původ sahá pravděpodobně až do 2. – 1. století před naším letopočtem. V polovině 20. století zde byl proveden archeologický výzkum, ovšem nenalezly se zde žádné zbytky keramiky, kosterní pozůstatky zvířat ani lidí , části nástrojů, naprosto nic relevantního. K účelu a využití tohoto místa se však váže několik výkladů a legend. Psalo a mluvilo se o tom, že zdejší pevnost mohla sloužit k ochraně místních rýžovišť zlata na říčce Losenici, nebo je možné, že jde o posvátné místo. Zmiňuje se i jakýsi keltský “soudní dvůr“, kde se mohly urovnávat důležité spory. Také se však usuzuje, že hradiště nebylo osídleno trvale. Z pověstí je třeba zajímavá ta, která vypráví, že Obří hrad býval sídlem devíti obrů. Za nimi prý jednou přišel místní chudý krejčí s prosbou o pomoc. Té se mu ale nedostalo, byl vyhnán a jeden z obrů po něm dokonce hodil kámen. Když se krejčí vzpamatoval, zjistil, že onen hozený kámen je ve skutečnosti ohromný kus zlata. Pověstí je víc, ale tato je asi nejznámější. V moderní době navíc dokonce přišli někteří s teorií, že se jedná o pozůstatek přistávací plochy pro vesmírné lodi návštěvníků z mimozemské civilizace.
Jak vidíte, místo je to velice zajímavé a když se sem vydáte, dovede vás sem i naučná stezka Keltové na Šumavě, která byla otevřena v roce 2005. Tři informační panely seznamují návštěvníky s historií keltského osídlení Šumavy a věnují se právě i zbytkům keltského hradiště Obří hrad u Popelné. Dostanete se sem autem po silnici z Nicova, zaparkujete na parkovišti v Popelné a to je výchozím místem 1,5 km dlouhé stezky.
Díky své starobylé historii a ne úplně jednoznačně určenému účelu se jedná o tajemné místo, které stojí za to navštívit. Vždyť keltové utvářeli historii a ovlivňovali zdejší krajinu a jsou dodnes opředeni spoustami legend a zahaleni nejasnostmi. Taková pěší procházka s celou rodinou za tajemstvím v nedotčené přírodě vás jistě utvrdí v tom, že když cestujeme Šumavou, stojí to za to.
GPS: 49°06'21.5"N 13°35'13.2"E
Mapa:
VELKÁ SOUTĚŽ O VELKÉ CENY